Praha - Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová chce zavést orientační tabulky, kterými by se mohli řídit rodiče i soudy při rozhodování o výši výživného. Zároveň navrhuje, aby případy, kdy se rodiče na částce dohodnou, mohli dořešit sociální pracovníci. Novinářům dnes řekla, že by to značně ulehčilo práci soudů. Párů, které jsou schopny dosáhnout shody, je podle ní zhruba 30 procent.
Podle ministryně zatím existuje několik variant, jak problematiku alimentů řešit. Oslovila proto ministra práce a sociálních věcí Petra Šimerku, ředitelku nadace Naše dítě Zuzanu Baudyšovou, prezidenta soudcovské unie Tomáše Lichovníka a odbornici na rodinné právo Miladu Hrušákovou, aby vytvořili pracovní skupinu. Ta by se měla poprvé sejít na přelomu roku.
"Byla bych ráda, kdybychom dali dohromady doporučující tabulky, které by orientačně stanovily výživné v závislosti minimálně na věku dítěte," řekla Kovářová. Zvažovat bude skupina i další kritéria. Rozcházejícím se rodičům by tak mělo být jasné, z jaké základní částky mohou vycházet. Podle Kovářové tak bude větší šance na dohodu. Soudci by zároveň dostali vodítka, jak v případech sporů o alimenty rozhodovat.
Přenesení některých pravomocí soudců na sociální pracovníky by pomohlo podle ministryně soudům, rodičům i dětem. Rodiče by nemuseli čekat na nařízení soudního jednání, soudům by odpadla například administrativa spojená s obesíláním účastníků řízení. "Pokud by orgán sociální péče byl schopen schválit dohodu, tak by se rodiče určitě dostali k penězům dříve a činnost soudů by byla ulehčena," prohlásila Kovářová. Justice by podle ní zároveň ušetřila.
Kovářová chce věcný záměr návrhu, který by měnil rozhodování o výživném, předložit do konce volebního období. Pokud by prošel schvalovacím procesem, mohl by podle ní začít nový zákon platit od počátku roku 2011.
Tabulky pro soudy, podle nichž by se určovalo výživné, přináší také návrh ČSSD, který by v pátek měli v prvním čtení projednat poslanci. Návrh počítá i se zavedením minimálního a náhradního výživného. Roční výdaje by měly být zhruba 250 milionů korun. Pokud by totiž rodiče odmítali platit výživné, za určitých podmínek by dětem alimenty kompenzoval stát.
"Není dnes právě šťastné přenášet vyživovací povinnost z odpovědných osob na stát," reagovala na návrh sociálních demokratů Kovářová. Dodala, že vymahatelnost státu je velmi nízká. Zavedení minimálního výživného pak podle ní může být v rozporu se zákonem o rodině. Snižuje totiž částku, kterou mají rodiče na děti platit.
Vláda Jana Fischera návrh sociálních demokratů již dříve odmítla. Argumentem bylo právě to, že ministerstvo spravedlnosti pracuje na vlastní metodice pro soudy. Poslankyně ČSSD Anna Čurdová však ve středu snahu Kovářové kritizovala s tím, že přichází pozdě.
Ministryně již kvůli sjednocení postupu soudů v otázce výživného požádala o stanovisko Nejvyšší soud. Ten však minulý týden uvedl, že jde o příliš složitou a proměnlivou problematiku. Nejednotný postup proto řešit nebude. Ministerstvu spravedlnosti soud doporučil vypracovat informační materiál pro veřejnost, který by sloužil jako podklad při uzavírání dohod o výživném.
Bresnik v sobotu instaloval antény a další zařízení u ISS. Rebecca měla termín porodu už v pátek, nakonec ale malá Abigail spatřila světlo světa v texaském Houstonu až o den později. Novopečenou maminku původně poněkud mrzelo, že její muž při porodu nemůže být, ale vyjádřila pochopení, že výcvik trval rok a nelze si čas pro vesmírnou misi vybírat.
Dvojice má tříletého synka, kterého adoptovali z Ukrajiny.
Je to teprve podruhé, co se astronaut americké vesmírné agentury NASA stal otcem během pobytu na oběžné dráze. V roce 2004 se z narození rovněž druhého dítěte radoval obyvatel vesmírné stanice Mike Fincke. I tehdy to byla holčička.
Kosmonauty z raketoplánu Atlantis, který zůstane u ISS ukotven až do středy, čeká poslední výstup do vesmírného prostoru v pondělí. Na Zemi by se měla vesmírná loď vrátit v pátek.
V lidových písních opěvovaná sympatická žežulička dokáže zavraždit jak mláďata, tak vejce hostitele. "Že to kukačka dělá, se ví už od Aristotela, ale teprve teď jsme zjistili proč se tak snaží hned zkraje svého pobytu v cizím hnízdě," říká Tomáš Grim z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Výsledky práce, pod kterou je podepsán se svými kolegy z Maďarska, Velké Británie, Spojených států a Nového Zélandu, před několika dny zveřejnil časopis Plos One.
Výzkumný tým během dvouleté práce v Maďarsku a Finsku zjistil, že kukačka může vytlačováním hostitelova potomstva strávit i celý týden, zvláště v hnízdech se strmými vnitřními stěnami. Pokud se jí však nepodaří během krátké doby po narození stát se jediným obyvatelem hnízda, výrazně se snižuje její šance na přežití. Je totiž vysílena náročnou prací a v konkurenci ostatních hladových holat často neobstojí.
"Je to úžasný sportovní výkon, jakoby člověk vyhazoval pytel cementu z tři metry hluboké jámy. Kukačka je přitom tak zaujatá svojí věcí, že se ani nestará o okolí a dokonce ani o potravu. Když to ale nezvládne, má například v hnízdě rehka jen poloviční šanci na přežití," podotkl Grim. Později, když s ostatními mláďaty bojuje o potravu, už nemá sílu konkurenci zlikvidovat.
Vědci také odpověděli na otázku, proč špinavou práci neodvede za kukaččí mládě jeho matka v okamžiku, kdy vejce klade do hnízda hostitelů. Ti totiž téměř vždy odmítají pečovat o hnízdo s jediným vejcem, zatímco o jedno živé mládě se postarají ochotně.
Výzkum se uskutečnil v rámci mezinárodního projektu, který se snaží objasnit vztahy mezi hnízdními parazity a jejich hostiteli i na molekulární a mikroskopické úrovni (např. struktura skořápek a chemický základ podobnosti mezi vejci kukačky a jejích hostitelů).
Za 70 000 dolarů (asi 1 200 000 korun) se to může zdát málo: pouze stříbrná krabička s USB diskem na tmavém sametu. Jsou to ale data na disku, která jsou tak cenná. Jde totiž o kompletní genetickou informaci člověka, který si USB objednal. Disk s vlastním genomem se stal nákupním hitem nejbohatších lidí na světě a podle britského listu The Times zájem o něj raketově stoupá.
Dosud si prý USB koupila necelá stovka lidí, další desítky na jeho vyhotovení ale čekají a jejich řady měsíc od měsíce rostou.
Disk obsahuje digitální přepis majitelova genomu, tedy data o všech jeho genech a nekódujících sekvencích, která si může prohlížet doma na počítači. Panuje naděje, že brzy by z takové informace mohli být experti schopni vyčíst, jak dlouho by jedinec mohl žít a co by se dalo udělat, aby se smrt oddálila - ideálně nadobro.
„Ještě v roce 2007 byli na planetě pouze tři digitalizované osobní genomy a dokonce ještě loni existovalo více lidí, kteří byli na Měsíci,“ uvedl Jorge Conde, výkonný ředitel americké společnosti Knome, která službu nabízí. Její cena však klesla a láká další zájemce, byť zatím prý výlučně miliardáře. Co je ale podle Timesů 70 000 dolarů proti třem miliónům, kterých bylo třeba na třináctileté dekódování prvního genomu, jež skončilo v roce 2003.
Conde odhaduje, že v roce 2015 bude stát osobní dekódování pod tisíc dolarů. Jedinou proceduru, kterou musí klient podstoupit, je přitom odběr krve. Nikam ale chodit nemusí, Knome za ním vyšle svého lékaře, ať už je zákazník kdekoliv na světě.
Vědci argumenty zastánců drahého osobního genomu v digitální podobě zatím neuspokojují. K úspěšnému diagnostikování potenciálních chorob člověka jsou podle nich nutné nejen rozsáhlejší databáze, ale i dokonalejší výzkumné metody. Knome tvrdí, že jeho služba se obrací do budoucnosti. Disk jde už teď připojit k vyhledávači KnomeXplorer a lze tak spojit nové objevy ve výzkumu chorob a v genetice s individuální genetickou informací.
Jako první prý osobní genom v digitální podobě získal Rumun Dan Stoicescu, který žije ve Švýcarsku a věří, že nanotechnologie a umělá inteligence je cesta, na jejímž konce je lidská nesmrtelnost. Když se ho ptali, proč mu stálo za to dát za data 350 000 dolarů (zhruba šest miliónů korun), odpověděl prý, že je to lepší, než si za ně koupit auto značky Bentley.
Praha - Čtenáři detektivek vědí, že zločince usvědčují otisky prstů, které má každý člověk jedinečné. Diváci současných kriminálních seriálů v televizi si už asi všimli, že novodobou obdobou otisků prstů je profil DNA, s nímž pracuje moderní policie.
Co je však méně známo: Usvědčování zločinců pomocí DNA může být zapeklitější, než by se zdálo. Nejenže dva či dokonce více lidí mohou mít stejnou DNA. Dokonce se stává, že jeden a tentýž člověk má v sobě DNA dvou lidí. Anebo že žena počne a porodí dítě, avšak podle testu DNA není jeho biologickou matkou.
Vypadá to bláznivě, ale je to možné. Při nedávném Týdnu vědy a techniky to objasnila Halina Šimková z Kriminalistického ústavu Praha v přednášce v pražském Muzeu policie.
DNA, čili deoxyribonukleová kyselina, si cestu do kriminalistických laboratoří našla oklikou. Fascinuje především genetiky, protože právě v ní jsou zakódovány geny nesoucí dědičné vlastnosti. Ale zaujala i policejní odborníky, právě díky tomu, že se DNA jednotlivých lidí liší.
Na místě zločinu se dá DNA získat například z krvavých skvrn, ze stop spermatu, anebo třeba z nedopalku cigarety, do něhož se spolu se slinami vsákly buňky odrolené z ústní dutiny.
Pro kriminalistickou praxi odborníci nakonec po mezinárodní dohodě vytvářejí profily DNA, které mají jednoho člověka přesně odlišit od druhého, ale z konkrétnějších údajů o něm prozradí pouze to, zda to je muž nebo žena. Jiné osobní znaky, jako třeba zda dotyčná osoba má dědičný sklon k nějaké chorobě, se v kriminalistických laboratořích nezpracovávají.
Až posud je všechno jasné a kriminalisté v mnoha zemích světa, včetně Česka, právě díky DNA našli a usvědčili spoustu zločinců.
Sem tam se však objevují problémy.
Tím nejznámějším je fakt, že jednovaječná, neboli identická dvojčata (a vůbec vícerčata) mají stejnou DNA. Vznikla totiž v lůně matky rozdělením jediného zárodku. Mají však odlišné otisky, protože papilární linie na bříškách prstů se vytvářejí až v pozdějším stadiu vývoje plodu, čili u každého dvojčete odlišně.
Když tedy kriminalisté podle DNA zanechaných na místě činu najdou podezřelého, musí ještě zjistit, jestli nemá dvojče, které mohlo být skutečným pachatelem.
Ale tohle pozornější diváci kriminálních seriálů už asi vědí.
Ve skutečném životě se však mohou stát ještě podivnější zvraty.
Například: Pachatel dostal transfúzi krve. A v ní bílé krvinky obsahující DNA dárce. Po nějakou dobu, než se obmění, může pak v těle příjemce transfúze kolovat darovaná krev s cizí DNA. Když někde při zločinu ukápne, policejní laboratoř ji přiřadí dárci, ale už ne současnému "uživateli".
Podezřelí totiž pro testy DNA odevzdávají stěry z ústní dutiny. A v nich se v tomto případě DNA liší od té v krvi.
Totéž, ale už navždy se stane po transplantaci kostní dřeně. Darovaná dřeň začne trvale vytvářet bílé krvinky s DNA dárce.
Tento případ zaznamenali před třemi lety například policisté na Aljašce. Situaci jim však tehdy ulehčil fakt, že podezřelý, kterého vytipovali díky DNA, byl zrovna ve vězení, a měl tedy alibi. Takže museli hledat jiného.
"V laboratořích teď zkoumáme způsoby, jak rozpoznat, že vyšetřovaná krev je neobvyklá a že pochází z transplantované kostní dřeně," uvedla při přednášce Halina Šimková z Kriminalistického ústavu Praha.
Ještě víc může šokovat zjištění, že jeden člověk může mít své tělo sestavené z "kousků" jiného člověka. A v každém kousku je jiná DNA. V soudní praxi se na to přišlo díky případům matek, které porodily "cizí" děti.
Američanka Lydia Fairchildová požádala v roce 2002 o sociální podporu pro své dvě děti, protože se rozešla s jejich otcem. Podle předpisů bylo třeba úřadům prokázat testem DNA, že ona a její bývalý partner jsou rodiči dětí. Výsledky překvapily: partner byl biologickým otcem, ale Lydia Fairchildová nebyla biologickou matkou.
Mašinérie se rozjela a žena se dostala před soud za pokus o podvodné získání sociálních dávek na cizí děti. Naštěstí byla v té době těhotná. Pod dozorem porodila - a genetické testy přesto tvrdily, že dítě není její!
Právníkům se podařilo najít jiný případ, už z roku 1998, kdy učitelka z Bostonu Karen Keeganová potřebovala dostat k transplantování ledvinu od některého ze svých tří dětí. Ukázalo se, že žádné není jejím biologickým potomkem.
Vědci nakonec našli vysvětlení. Někdy se ještě v děloze matky stává, že dva plody srostou, nebo jeden pohltí druhý. Ve vyhrocených případech se pak narodí siamská, tedy srostlá dvojčata. Může se však narodit i zcela normální dítě, v jehož těle jsou některé orgány od "pohlceného" sourozence.
A to byl případ obou zmíněných žen: jejich pohlavní orgány pocházely od "sestry", která splynula s jejich tělem ještě v matčině lůně. Ženské vajíčko a následně i dítě, které z něj vzniklo, pak mělo jinou DNA, než odpovídalo ostatním částem těla matky.
Organismu, který obsahuje buňky či tkáně ještě z jiného organismu, se odborně říká chiméra. "Chimérismus může být častější, než si třeba zatím představujeme," řekla k tomu Halina Šimková při své přednášce.
Policejní vyšetřovatel či jeho pomocník v kriminalistické laboratoři, tedy musí být ostražití. Mnohem víc než diváci kriminálních seriálů.
Protein histon se obyčejně nachází v buněčném jádru a tvoří něco jako cívku, kolem níž se navíjí DNA. Když je buňka vlivem zranění či nemoci poškozena, histon se uvolňuje do krevního oběhu, kde napadá cévy, které ničí. Důsledkem je životu nebezpečné vnitřní krvácení do tělesných dutin.
„Když jsme si uvědomili, že histony jsou tak toxické, okamžitě jsme začali hledat způsob, jak jejich destruktivní tendence zastavit,“ řekl vedoucí výzkumného projektu Charles Esmon. Monoklonální protilátku, která by mohla histon zablokovat, už dříve popsal Marc Monestier z univerzity ve Filadelfii, a testy skupiny z OMRF její účinnost potvrdily. Tým chce proto pokračovat ve zkouškách u primátů a nakonec u člověka.
Esmon uvedl, že histony jsou u všech savců podobné, takže je naděje, že protilátka bude stejně zabírat u člověka jako u myší.
U italského soudu byl snížen trest vrahovi, protože se soudci shodli na tom, že ho jeho geny predisponují k násilnému chování.
Abdelmalek Bayout, alžírský přistěhovalec žijící v Itálii od roku 1993, pobodal a nakonec zabil v roce 2007 Kolumbijce Waltera Felipe Novoa Pereze, když se oba muži dostali do sporu kvůli výrazným Bayoutovým černým očním stínům. O případu informoval místní list MessageroVeneto.Při soudním řízení Bayoutův obhájce tvrdil, že byl jeho klient v době vraždy duševně nemocný. Soud souhlasil s tím, že je duševní porucha obžalovaného polehčující okolnosti, a uložil mu velmi mírný trest odnětí svobody na devět let a dva měsíce, tedy asi o tři roky kratší, než v takovém případě zdejší soudy obvykle udílejí.
Bayoutovým právníkům to ale nestačilo. V odvolání žádali další snížení jeho trestu a požadovali nejen podrobnější psychiatrického vyšetření, ale také skenování mozku a genetické testování.Pietro Pietrini, molekulární neurolog, který na novém hodnocení obžalovaného pracoval, vysvětluje, že skenování mozku ukázalo abnormality a genetický test odhalil nesrovnalosti v pěti genech, které byly spojeny s agresivním chováním obžalovaného. Jeden z těchto genů má vliv na vznik enzymu MAOA, který pomáhá kontrolovat hladiny některých chemických látek v mozku. Předchozí studie zjistily, že nízké hladiny enzymu MAOA vyvolávají agresivitu a kriminální chování mladých chlapců, které se dále zvyšuje v nevhodném prostředí.Ve zprávě soudu vědci dospěli k závěru, že Bayoutovy geny mohly vést obžalovaného k násilnému chování, zvláště pokud byl vyprovokován. " Je stále více důkazů o tom, že určité geny ve spojení s urážkou ve specifickém prostředí predisponují lidi k určitému chování," říká Pietrini.Na základě těchto důkazů snížil odvolací soud Bayoutův trest o další rok.
Mnozí vědci ale tvrdí, že pokud se zaměříte jen na několik genů z rozsáhlého genomu člověka, dozvíte se jen málo o jejich působení na biochemii jedince. Kromě otázek vědeckých, jako je například relevance genetických testů, poukazují experti přes bioetiku také na to, že naše společnost se ještě nerozhodla, v jakém rozsahu může být kriminální chování omlouváno biologií.Někteří z odborníků se obávají, že by případy, jako je ten Bayoutův, mohly vést k přijetí genetického determinismu - představě, že geny určují chování organismu - v trestních věcech. "Devadesát procent všech vražd páchají lidé s chromozómem Y – tedy muži. Měli bychom snad mužům dávat kratší tresty?", říká genetik Steve Jones.
Jiní poznamenávají, že od takového právního precedentu je jen malý krok k preventivnímu označení někoho za "špatného", protože to předurčují jeho geny.
Jihokorejský "otec" klonování Hwang U-sok se podle pondělního rozhodnutí soudu v Soulu dopustil podvodu a zpronevěry státních dotací na vědecký výzkum. Do vězení ale nepůjde, ačkoli pro něj žaloba požadovala čtyři roky. Soudce rozhodl, že Hwang projevil nad svým počínáním lítost, a proto ho odsoudil jen ke tříleté podmínce.
Šestapadesátiletý Hwang se v roce 2005 stal prvním vědcem, kterému se podařilo naklonovat psa. Zároveň prohlásil, že jeho tým dokázal naklonovat i lidské kmenové buňky, ale později se prokázalo, že výsledky práce na lidských embryích zfalšoval. Kvůli podvodu byl kontroverzní vědec vyloučen z univerzity, na níž pracoval, a v roce 2006 začalo soudní řízení, v němž byl Hwang obžalován z podvodu a zpronevěry dotací.
Verdiktem soudu vyvrcholil dlouhý pád z výsluní pro muže, který byl druhdy uctívaný coby národní hrdina a průkopník výzkumu kmenových buněk. V roce 2004 Hwang a jeho bývalí kolegové z Národní univerzity v Soulu v článku zveřejněném v časopise Science uvedli, že se jim podařilo jako prvním na světě vytvořit klonované lidské embryo a odebrat z něj kmenové buňky.
Výzkum kmenových buněk je nesmírně citlivou otázkou a Hwang byl jediným jihokorejským vědcem, který měl dovoleno provádět studie v tomto oboru. Pokud by Hwangovy údajné vědecké úspěchy byly skutečné, pak by zvýšily naději na vývoj léků na takové nemoci, jako je například Alzheimerova či Parkinsonova choroba.
Kolem jeho tvrzení se ale vynořily sporné otázky, které vedly k vytvoření univerzitního výboru, jenž došel k závěru, že studie z roku 2004 se opírala o zfalšovaná data. Časopis Science jeho článek stáhl a v roce 2006 mu jihokorejská vláda odebrala právo provádět výzkum kmenových buněk. Hwang nakonec přiznal, že údaje byly zfalšovány, ale tvrdil, že ho podvedl jeho kolega-vědec.
Soudní proces proti němu, v němž vypovídalo více než 60 svědků, trval déle než tři roky. Během srpnového slyšení Hwang prosil o shovívavost. Navzdory zjištění univerzitního výboru i rozhodnutí soudu má Hwang stále řadu stoupenců. I v pondělí se před soudní budovou sešly desítky lidí skandujících: "Věříme doktoru Hwangovi."
Večer, keď už spal, sedeli sme v obývačke a pozerali foto.... Ocko s hrdosťou hovoril o „kvalitách" svojho syna. Umývali spolu auto, sadili strom, dávali slivky na koláč, čo piekla mamina...
Prešiel rok a ja som sa tešila na stretnutie. Štvorročný Dávid sa vyšplhal ku kľučke a ťahajúc pred sebou plyšovú veľrybu ma privítal: „Vymenili sme ocka. Máme Milana. Pozri čo mi kúpil..." Zalapala som po dychu.
Po vysvetlení, že to „nefungovalo" pretože, prvý ocko stratil prácu a už nemohli žiť „životný štandard" sa zjavil vo dverách Milan. V náručí niesol 2 hračky, nejaké značkové šatstvo a za sebou ťahal „vôňu z cigariet." Pozdravili sme sa.
Dávid sa rozbehol k hračkám, ale nedostal ich. „Zlatý môj, ja ťa vychovám. Najskôr chcem pusu a potom budú hračky." Malý „napravil svoje správanie" a odnášal si hračky do izby.
Sedeli sme a rozprávali. Počúvala som o veľkých podnikateľských úspechoch, o tom, že jediné, čo v živote má zmysel a cenu sú peniaze... a že dôkazom toho, je aj malý Dávid. Veď aj jeho lásku si môže kúpiť tento mocný muž...
Na druhý deň som vzala drobca na prechádzku. V ruke držal plyšového medveďa a spolu sme mu ukazovali kvety a mravcov na lúke.
Chvíľu som kráčla ticho, len tak držiac to malé stvorenie za ruku...
„Vieš, je dobré, že sme vymenili ocka..." - povedal akoby mimochodom.
„A to sa dá? Vymeniť ocka?" - spýtala som sa, pretože moje vnútro mi hovorilo, že v tom malom srdci niekto chýba.
„Dá. Aj pračka sa dá vymeniť, aj televízor... Aj ocko..." povedal a kopol do kameňa, ktorý sa mu práve postavil do cesty.
Čas bežal a Dávid rástol. Raz za rok sme sa spolu stretávali a len tak hovorili o živote. Keď mal štrnásť napísal mi SMS: „Aby si nebola prekvapená, keď prídeš.... Mama mení chlapa a ja fotra..."
Pomohlo. Neprekvapilo ma to. Pri návšteve som sa zoznámila s Paľom, ktorý po dvoch pohárikoch alkoholu začal vládnuť prísnou rukou a vulgárnym slovníkom. Vraj Jana a Dávid sú jeho „majetkom" a on je tu na to, aby sa o nich postaral, keď ten „podnikatelík" - samozrejme nemožný... - ich nedokázal uživiť...
Dávid na druhý deň prišiel sám. Vraj či sa nepôjdeme bicyklovať. Šli sme. Hovoril o svojej samote, o tom, že veľa vecí „musí" a nikto sa ho nepýta, či chce, alebo nie. O večeroch, ktoré trávi pri telke a pri nete... Keď mu je ťažko, vezme si album a pozerá na fotky z času, keď bol ešte dieťa, keď bol malý...
Prešlo päť rokov. V jeden večer som sa vracala domov k rodičom. Prechádzala som popri krčme... Vonku na múriku sedel mladý muž pred prahom dospelosti. Hlava v dlaniach. Pohľad upretý do zeme....
Oslovila som ho. Razil z neho alkohol... Povedali sme si pár slov. Vtedy sa otvorili dvere na krčme: „Daj Dávidovi pokoj! To je môj syn! Ja rozhodujem o ňom i o tom, čo je pre neho dobré a čo nie!" kričal z diaľky Paľo
Mladý muž, čakajúci na svoju osemnástku ako na deň, keď ho pustia z väzenia, zatínal päste a šomral to, čo bolo niekde hlboko v jeho srdci: „Mala si pravdu. Otec sa vymeniť nedá. Otec bol v mojom živote iba jeden, ten, čo ma mal skutočne rád."
Objala som ho. Pochopil to, čo dospelí chceli zakryť „darčekmi", "peniazmi" a „silou". Pochopil, že otec je ten, ktorý ukazuje dieťaťu, ako treba žiť.
A návšteva? Bola. Sedeli sme v obývačke, ako každý rok. No nie všetci. Veď Paľo a jeho „majetok" Dávid šli čerpať silu inde - do krčmy.
Prečo to píšem?
Dávid mi dnes volal, že čaká so svojom manželkou dieťa. Jeho radosť bola veľká... A vraj bude taký istý otec, ako bol ten prvý... lebo vie, že „Otec sa vymeniť nedá."
Dávid, drž sa !
Berlín - K opatrnosti při používání nanotechnologií vyzval v úterý německý Spolkový úřad pro životní prostředí. V tiskové zprávě přímo doporučil pokud možno se vyhnout používání výrobků, které obsahují nanočástice, protože nejsou plně známy jejich účinky na člověka a životní prostředí.
Nanočástice jsou už obsaženy ve stovkách výrobků na světovém trhu a od nanotechnologií se čeká přímo revoluce v průmyslu, ale také třeba ve zdravotnictví.
Od výrobců německý ekologický úřad požaduje, aby výrobky obsahující nanočástice označovali a co nejdříve dodali věrohodné údaje o jejich bezpečnostních aspektech.
Je to první respektovaná vládní instituce, která zaujala takto odmítavé stanovisko. Úřady v jiných zemích pouze doporučují větší výzkum potenciálního rizika nanočástic.
Už v minulých letech však k opatrnosti nabádaly zajišťovny Munich Re a Swiss Re, obří finanční ústavy, u nichž svá rizika pojišťují pojišťovny.
Nanotechnologie pracují s objekty o rozměrech zhruba desítek nanometrů (miliontin milimetru), které se blíží velikosti molekul či někdy rovnou atomů.
Látky rozdělené na takto nepatrné částečky totiž mívají jiné vlastnosti než v běžných velikostech. Dnes se dají najít v nejrůznějších výrobcích, od ponožek s obsahem stříbrných nanočástic, které zabíjejí mikroby, takže nohy nejsou nepříjemně cítit, přes opalovací krémy, které díky titanovým nanočásticím lépe odrážejí sluneční paprsky, až třeba po nátěrové hmoty, na nichž díky struktuře jejich povrchu neulpívá špína.
Ve zdravotnictví nanočástice dokážou přenášet léky v lidském těle. Čeká se od nich také, že jimi vylepšené tkaniny by mohly zachránit evropský textilní průmysl ohrožený levnou asijskou konkurencí.
Nanočástice se tedy dostávají do styku s lidským tělem, pronikají do životního prostředí, do vzduchu, do vody. V Německu je na osm set společností, které vyrábějí výrobky, jež je obsahují.
Obavy však zatím vycházejí spíše z předběžné opatrnosti. Faktem je, že žádné vědecké studie rizika nanočástic neprokázaly s nevyvratitelnou jistotou.
Některé studie naznačují, že nanočástice díky své nepatrné velikosti mohou pronikat do plicních buněk a způsobit tam nežádoucí změny. Jiné ukazují, že by nanočástice mohly proklouznout přes takzvanou hematoencefalickou bariéru, která v mozku odděluje krev od mozkové tkáně a zabraňuje vstupu nežádoucích látek do mozku.
Tyto indicie však nebyly vědou jednoznačně přijaty a na definitivní důkazy o rizikovosti nebo naopak neškodnosti nanočástic se stále teprve čeká.
Brno - Náchylnost k rakovině konečníku a tlustého střeva, v níž se Češi spolu s Maďary přetahují o první místo na světě, mají Češi v genech. Po staletí se do něj vpisoval nezdravý životní styl spojený s oblibou tučných jídel, takže ani vegetariánství dnešního Čecha od nemoci nemusí ochránit. Účinnou obranou je pouze preventivní vyšetření, řekli dnes novinářům lékaři v Brně. Zahajovali tam kampaň Zastavme kolorektální karcinom.
Podle místopředsedy České gastroenterologické společnosti Miroslava Zavorala je český genom po staletí masírován nezdravým způsobem života, takže je pro vznik rakoviny tlustého střeva a konečníku dnes velmi citlivý. Člověku, který se jí bojí, přitom nepomůže ani přestěhování na druhý konec planety a radikální změna jídelníčku. Ukázala to čísla ze Spojených států, kde chorobu lékaři zaznamenali ve velké míře tam, kam se přestěhovali Češi.
"Kdyby se celá naše společnost teď rozhodla, že se stane vegetariánskou, že budeme jíst jen králíky a ryby, i tak potrvá dvě, tři generace, než se takzvaný senzitivní genom dá na úroveň ostatních národů," popsal Zavoral.
Čeští muži jsou v rakovině první na světě, ženy figurují v první desítce. Každý Čech starší 50 let má podle Zavorala šestiprocentní riziko, že rakovinou tlustého střeva nebo konečníku onemocní. Za rok ji lékaři zjistí u 8000 až 8500 pacientů a v roce 2006, za který jsou jako poslední dostupná nejnovější data, zdravotníci pečovali kvůli nemoci o 43.000 pacientů.
Číslo se přitom podle odborníků ještě zvýší. Mezi léty 2009 až 2010 dosáhne 51.000, řekl dnes Ladislav Dušek z Institutu biostatiky a analýz Masarykovy univerzity, který výpočet prováděl. Vycházel přitom z predikce, jak bude populace stárnout, a z dalších údajů.
Podle lékařů se přitom rakovině tlustého střeva a konečníku dá účinně předcházet preventivním vyšetřením. Každý padesátiletý a starší si podle Zavorala může u praktického lékaře vyzvednout test na přítomnost krve ve stolici, který mu dá orientační výsledek, může ale také požádat o jistější kolonoskopické vyšetření. Lékaři při něm zavedou do těla pacienta konečníkem přístroj podobný hadici s kamerou na konci. Vnitřní stěnu střeva důkladně prohlédnou a odhalí nádor, ale i neškodné polypy, z nichž se může vyvinout. Snadným zákrokem je pak odstraní.
Lidé pak mohou beze strachu z tohoto typu rakoviny zůstat po léta. Po negativním vyšetření mají jistotu, že nemoc nedostanou, asi po deset let.
Berlín - Američtí vědci představili na konferenci v Berlíně nový lék, s nímž dosáhli při experimentálním testování údajně výborných výsledků při léčbě rakoviny kůže. Přípravek dokáže blokovat gen odpovědný za šíření zhoubného bujení. Informovala o tom stanice BBC.
Preparát označovaný jako PLX4032 byl zatím vyzkoušen na 31 lidech, u nichž byla diagnostikována rakovina kůže v pokročilém stadiu. Do dvou týdnů se nádory dramaticky a rychle zmenšily.
"Viděli jsme reakci u pacientů, u nichž jsme předtím neuspěli s chemoterapií. Zatím se stav zlepšil u 70 procent nemocných, což je pro nás neslýchané," řekl Paul Chapman, který vede studii v newyorské nemocnici Memorial Sloan-Kettering.
Lék nyní musí být vyzkoušen na širším vzorku nemocných. Zatím nikdo z odborníků zabývajících se výzkumem léčby rakoviny nezaznamenal u žádného preparátu obdobný výsledek.
Podle světové zdravotnické organizace (WHO) je nezhoubný nádor rakoviny kůže diagnostikován u 2 až 3 milionů lidí a melanom u 132 tisíc lidí. Podle WHO umírá každoročně na zhoubný melanom 48 000 lidí a 12 000 lidí podlehne jiným formám rakoviny kůže.
PLX4032 patří k nové generaci léků schopných blokovat geny způsobující rakovinné bujení. Dosud největší úspěchy byly dosaženy s přípravkem Glivec, který pomáhá přežít lidem s pomalu postupující leukémií.
Jedním z nemocných, kteří PLX4032 začali užívat, je newyorský zubař Mikhail Lvovsky. Jeho stav byl před rokem natolik vážný, že přestal chodit do práce a požádal ošetřujícího lékaře, aby mu vysadil léky na rakovinu, jelikož nemohl snést jejich vedlejšími účinky.
Byl na tom tak špatně, že si zařídil pohřeb a zaplatil za něj. Po půlroční terapii říká, že zvažuje návrat do práce.
I když byl lék zkoušen na pacientech s těžkou formou rakoviny kůže, dermatolog Toby Chave z Plymouthu upozornil na to, že melanom je velmi vážné onemocnění, které vzdoruje chemoterapii i ozařování.
Uznává však, že pro nemocné je významné už prodloužení života o několik měsíců. Chave nepovažuje ani nový přípravek za definitivní lék. "Jakákoli naděje, že vyléčíme pokročilý melanom, je ještě velmi daleko," řekl.
Melanom tvoří pět až sedm procent zhoubných kožních nádorů, ale připadá na něj 65 procent úmrtí na kožní choroby.
"Dříve bez pomoci počítačů a dalších moderních technologií bylo hledání mutací ještě těžší, než hledání mravenčího vajíčka v sýpce s rýží," citovala BBC spoluautora výzkumu doktora Yali Xuea.
Nové metody analýzy DNA však umožnily přesnější výsledky. Genetici z britského ústavu Wellcome Trust Sanger Institute prohlédli tisíce genů v chromozomech Y u dvou Číňanů, kteří měli vzdáleného předka v roce 1805. Postupně identifikovali odlišnosti v DNA.
Nové mutace přitom mohou vést k nebezpečným chorobám, jako je rakovina. Schopnost odhalovat podobné mutace může vést k jejich omezení. Samozřejmě ne všechny mutace jsou jen ke škodě nositelů daného genetického kódu. Některé souvisejí se zvyšováním šancí na přežití dané variace v rámci druhu.
Londýn - Jedno z nejstarších chemoterapeutik hojně využívané v 40. letech minulého století má další protirakovinné účinky, o kterých vědci dosud nevěděli. S odvoláním na britské vědce o tom informovala zpravodajská stanice BBC. Podle ní přípravek methotrexát ničí buňky obsahující poškozený gen MSH2, který spouští třeba rakovinu střev a jiné typy tohoto smrtelného onemocnění.
Methotrexát lékaři v minulosti hodně využívali například při léčení osob trpících leukémií, později ale přípravek nahradily nové, modernější přípravky. Nyní však lék zřejmě čeká renesance. Methotrexát prý totiž selektivně vychytává všechny buňky, které neobsahují správně fungující gen MSH2.
Porucha způsobená poškozeným genem MSH2, respektive MLH1, který v konečníku a tlustém střevě způsobuje nádorové bujení, je o to nebezpečnější, že bývá dědičná.
Vědci si od nově objeveného účinku chemoterapeutika slibují, že by jim mohl pomoci vytvořit terapii šitou na míru každému pacientovi.
Autismus se u chlapců vyskytuje čtyřikrát častěji než u dívek. Vědci objevili nový gen, který zvyšuje riziko tohoto onemocnění.
Tato varieta genu je přítomna u čtyřiceti procent populace a je zodpovědná za přenos vápníku mezi buňkami.
Podle analýzy DNA v rodinách, kde trpí autismem nejméně dva potomci, s touto poruchou přímo souvisí gen CACNA1G na 17. chromozomu.
"Zjistili jsme, že tato forma genu se obecně objevuje častěji v rodinách, kde synové trpí autismem. Dívek se to ale netýká. To by vysvětlovalo, proč jsou hoši k této mentální poruše náchylnější než děvčata," upozornil profesor Stanley Nelson, genetik z Kalifornské univerzity v Los Angeles.
Odborníci ale zatím nevědí, jaký je mechanismus vzniku tohoto onemocnění. Také o jo spouštěčích se dlouze diskutuje.
Podle jedné teorie obrovský nárůst počtu onemocnění způsobilo plošné očkování.
V časopise Medical Hypothesis se před časem objevila teze, že souvisí s výskytem lymské boreliózy. Vědci mezi oběma nemocemi nalezli mezi nimi zarážející podobnosti. A to jak v epidemiologických datech a příznacích, tak v případech jednotlivých pacientů nebo výsledcích laboratorních testů.* Mnohé z dětí měly v průběhu infekce borreliózou také autistické příznaky.*
Několik studií rovněž potvrdilo, že zásadním rizikovým faktorem při vzniku poruchy je stoupající věk otců.
Berlín - Záhada místa posledního odpočinku Rosy Luxemburgové, zakladatelky Německé komunistické strany, se možná vyřeší s pomocí DNA její vzdálené příbuzné. Tvrdí to německý nedělník Bild am Sonntag. Patolog Michael Tsokos nedávno zveřejnil hypotézu, že v hrobě Luxemburgové na berlínském hřbitově spočívá jiná žena. Tvrdí, že našel ostatky Luxemburgové v berlínském Lékařském historickém muzeu. Jejich DNA chce teď srovnat se vzorky DNA z vlasů praneteře slavné revolucionářky.
Nedělník uvádí, že praneteří známé aktivistky je devětasedmdesátiletá Irene Bordeová žijící v Izraeli. Bordeová vyrostla v Sovětském svazu, do Izraele odešla v roce 1973.
"V Rusku jsme měli se jménem Luxemburg jen problémy," vylíčila. Její slavná prateta tam byla nežádoucí jako Leninova "odpůrkyně". Bordeová je prý ochotna poskytnout lékaři vzorek svých vlasů pro srovnání se vzorky tkáně z nalezených ostatků. Srovnání s ostatky, které spočívají v hrobě Luxemburgové není možné. Nacisté totiž hrob v roce 1935 vyplenili.
Sám Tsokos ale varuje před vysokými očekáváními: "Srovnáme-li profil DNApraneteře a její údajné pratety, v nejlepším případě budeme moci jen s jistotou 60 až 70 procent stanovit, zda jsou skutečně příbuzné," řekl.
Tsokos, vedoucí oddělení soudního lékařství na berlínské klinice Charité už v květnu oznámil, že nalezl zapomenuté ostatky utopence bez hlavy, rukou a nohou a podle jeho indicií jde pozůstatky Luxemburgové.
Výsledky průzkumu na počítačovém tomografu ukázaly, že torzo patřilo ženě, které bylo v okamžiku smrti mezi 40 a 50 lety, trpěla artrózou a měla různě dlouhé nohy. Slavné revolucionářce bylo 47 let, když byla zavražděna a potýkala se s vrozeným vykloubením kyčlí, což u ní zapříčinilo odlišnou délku dolních končetin.
Tsokosovu domněnku prý potvrzují četné nesrovnalosti v protokolu z pitvy domnělého těla polské rodačky, která byla provedena v červnu 1919.
Luxemburgová stála spolu s Karlem Liebknechtem v čele povstání levicových Spartakovců v Berlíně počátkem roku 1919. Německá vláda ho však rychle potlačila, oba politici byli zajati, mučeni a nakonec zabiti.
Luxemburgovou vojáci střelili do hlavy a její tělo hodili do řeky. Později bylo uloženo na hřbitově v berlínské čtvrti Friedrichsfelde, kam chodí každoročně uctít její památku tisíce stoupenců levice.
Mít genetickou analýzu DNA je stále větší móda a také stále větší byznys. Již několik let trvá v Americe snaha zjistit, odkud přišli předkové černochů. U nás se také zkoumá rodový původ stále častěji. I když to není zrovna laciné.
Mnoho Afroameričanů si v současné době nechává pomocí analýzy DNA zjistit, z které africké země pocházeli jejich předkové přivezení kdysi do Ameriky jako otroci. Pátrají, zda i jejich rodinná sága se nedatuje do období otrokářů, jak to popsal Alexe Haley ve svých Kořenech.
Nejčastěji přivlečeni z Nigérie a Kamerunu
Pro dohledávání původu konkrétního člověka je zapotřebí vzorek jeho DNA. Na základě analýzy mitochondriální DNA se poté vystopuje původ předků v mateřské linii. Analýza chromozomu Y, jehož nositeli jsou pouze muži, poskytne údaje o původu otcovské linie.
Na celém světě si nechaly genetickou analýzu DNA udělat desítky tisíc lidí. Ale největšímu zájmu právě u černých Američanů, protože jim umožňuje nalézt domov, z kterého byli kdysi jejich předchůdci násilně odvlečeni. Mezi roky 1600 a 1900, kdy obchod s africkými otroky velmi vzkvétal, bylo na západní polokouli převezeno z různých částí kontinentu kolem deseti milionů Afričanů. Důsledkem je, že většina dnešních černých Američanů neví, z které etnické skupiny pochází.
Vědci se o uvedená data DNA také zajímají, protože jim pomáhají zjistit, odkud konkrétně se otroci přiváželi. Dosavadní výsledky odhalily vazby na 27 afrických zemí. Nejčastěji jde o etnické skupiny ze severní Nigérie a z Kamerunu.
Česko není nijak pozadu
Také v Česku už dávno nedělají testy DNA jenom renomované kliniky. A zrovna jako u Američanů nabízejí například zjistit, odkud do české kotliny přišli předci...
Laboratoří je několik, včetně zahraničních. Nabízejí se i na internetu, přičemž slibují, že výsledky dodají obvykle do pěti pracovních dní. Klient musí dodat vzorek buněk z vnitřní tváře uvnitř úst, které se odeberou speciální odběrovou stěrkou. A pak už jen zaplatit. Přibližné ceny testů DNA jsou v následující tabulce.
Göttingen (Německo) - Lékaři z univerzity v německém Göttingenu objevili ve vážně poškozených chrupavkách buňky, které by možná samy mohly nemocnou chrupavčitou tkáň opravit. Podle agentury DPA je neodhalili ve zdravých chrupavkách, ale v kloubech u chrupavek poničených. Odborníci doufají, že by objevené buňky mohly přispět k léčbě artrózy a ukázat cestu k odstranění obtíží s koleny a kyčlemi.
Artróza je onemocnění kloubů. Mezi nimi je chrupavka, která se ničí. Hybnost je pak omezena a pacienti mívají bolesti. Chorobu není možné vyléčit, ale v počátečních stádiích ji lze zvládnout pomocí léků a rehabilitací. V pokročilejších stádiích bývá jediným řešením kromě tlumení bolesti operace, při níž se poškozený kloub nahradí umělým.
Tým odborníků Göttingenské univerzity vystopoval buňky s opravnou schopností u pacientů s pozdními stádii onemocnění kloubů. "Neboť tyto buňky produkují náhradní tkáň podobnou chrupavce, mohly by být základním kamenem nové buněčně biologické léčby artrózy," uvedl vedoucí skupiny vědců Nicolai Miosge.
Přesný původ objevených buněk badatelé zatím neznají. Je možné, že pocházejí z kostní dřeně a do nemocné chrupavčité tkáně z ní doputují. "Doufáme, že by se mohly tyto kmenové buňky proměnit tak, že by mohly znovu vytvořit tkáň chrupavky," uvedl Miosge. Podle něj ale k případné buněčné terapii artrózy povede ještě dlouhá cesta.
Venku je sychravo, za okny zuří globální krize, přesto nemáte zlou náladu. Čím to je?
Britští vědci věří, že nalezli odpověď. Objevili údajně gen, který je odpovědný za pozitivní náladu a pocit štěstí. Takže i přes objektivně nepříznivé podmínky můžete překypovat optimismem.
"Poprvé jsme prokázali, že pozitivní životní náhled je podmíněn geneticky," tvrdí profesorka Elaine Foxová z Univerzity v Essexu na internetových stránkách časopisu New Scientist.
Je to dobrá zpráva pro každého, kdo si zvykl nazírat na věci s velkou dávkou pesimismu. Možná má oslabený zmiňovaný gen. Takže i oslabené pozitivní vnímání světa třeba jednou vyléčí genetici. To je ale dosud vzdálená představa.
Přesto vzbudil objev značnou pozornost.
Pomáhá vysvětlit, proč si někteří lidé méně všímají negativních stránek života a jsou lépe vybaveni k tomu, aby zvládali každodenní rodinné povinnosti i pracovní stres.
Tým profesorky Foxové zkoumal stovku dobrovolníků. Každý z nich odevzdal svůj vzorek DNA. Vědci potom zkoumali jejich reakce na pozitivní a negativní podněty, které se jim nabízely na počítačové obrazovce.
Pozitivní obsahovaly třeba záběry z dovolené na luxusní jachtě. Mezi negativními záběry bylo třeba násilné pouliční přepadení.
Podle psychologa Chrise Ashwina, spoluautora studie, se prokázalo, že schopnost potírat nepříjemné podněty souvisí s genem, který kontroluje biologicky aktivní látku serotonin.
Ten je obsažen v krevních destičkách. V centrálním nervovém systému se podílí na vzniku nálad. Jeho nedostatek vede k depresím i poruchám spánku, dá se částečně nahradit vhodným příjmem potravy. Třeba konzumací čokolády. Na syntézu serotoninu má vliv i světelné záření: tím vysvětlují vědci špatnou náladu některých lidí v zimě, kdy je méně světla.
To je známé už dlouho. Objevem jsou souvislosti s genovou výbavou lidí. Poprvé proběhl tak rozsáhlý výzkum.
Vědci prokázali, že určitý typ genů u lidí vytváří schopnost dívat se na věci pozitivně. Zatím ale nejsou dopodrobna známé mechanismy, jak klíčové geny psychiku ovlivňují.
Každý z nás má v těle buď dvě "krátké" varianty genu, nebo dvě "dlouhé" varianty. Nebo kombinaci obou. Lidé s "dlouhou" variantou genu jsou více náchylní vnímat věci pozitivně, vysvětlují vědci na internetových stránkách essexské univerzity.
Britský list Guardian nadhodil myšlenku, že podobné testy by mohly zajímat zaměstnavatele, kteří by tak dopředu odhadli schopnost jednotlivých lidí snášet zátěž ve vypjatých situacích.
Autoři studie varovali, že něco takového zatím není reálné. Jednotliví lidé se liší v psychice natolik, že testy by nebyly efektivní.
Někteří rodiče se před umělým oplodněním rozhodnou užít si letní dovolenou relaxací a pobytem na slunci. Pokud se ale opravdu snažíte otěhotnět, vynechejte v létě opalování a horké lázně. Tuto radu dávají (nejen) svým pacientům lékaři z edinburského Lékařského výzkumného institutu reprodukční medicíny Velké Británie. Vysoké teploty totiž poškozují nejen množství, ale i funkci spermií.
Na klinice, která patří k nejlepším pracovištím na světě, si povšimli poklesu počtu spermií u některých mužů. Šlo především o pacienty, kteří se vrátili z letní dovolené a poté absolvovali IVF terapii. Při vstupním vyšetření, které předcházelo letnímu pobytu v teplých oblastech, byly výsledky spermiogramu u těchto mužů zcela v normě.
Varlata jsou udržována v chladu
Spermie dozrávají ve varlatech při teplotě asi o jeden až dva stupně nižší, než je teplota těla. Lidský organismus je adaptován tak, že neustále udržuje varlata v šourku v optimálním teplotním prostředí. Extrémní teploty však přesto mohou vést k poškození produkce spermií.
Poškození DNA kvůli extrémním teplotám
Ve vědeckých studiích, které se zabývaly účinkem tepla na mužský pohlavní systém, bylo prokázáno také významné poškození funkce varlat a spermií při teplotách 38, 40 a 42°C. Vysoká teplota může způsobovat zlomy DNA v buňkách, které se po oplození projevují poruchami dělení a vývoje embrya.
Méně spermií až za osm týdnů
Vzhledem tomu, že se spermie vyvíjejí ve varlatech 72 dní, je nutné dbát na správné načasování odběru spermií pro IVF. Je nutné si uvědomit, že spermie získané při IVF zrály ve varlatech téměř osm týdnů. Během horké letní dovolené mohlo dojít k přechodnému útlumu tvorby spermií, který se pak projeví v odstupu dvou měsíců.
Vysoká teplota tak ovlivňuje nejen počet, ale hlavně kvalitu spermií. Poškození genetické informace spermie teplem při nadměrném slunění může znamenat defektní vývoj embrya po oplození a někdy může být příčinou selhání IVF.
Lipsko (Německo) - Vědcům z Lipska v Německu se podařilo rozluštit genom neandrtálce. Informuje o tom v nejnovějším vydání britský odborný magazín Nature. Tým vědců profesora Svanteho Pääboa z Max-Planckova institutu genom představí příští týden v Chicagu na výroční schůzi Amerického sdružení pro podporu vědy (AAAS). Tato skupina vědců zveřejnila první části genomu neandrtálce již v roce 2006.
DNA získali vědci z 38.000 let staré kosti neandrtálce, jehož ostatky byly nalezeny v jeskyni Vindija v Chorvatsku. V současné době tým pracuje na získání DNA z jiné kosti neandrtálce. Vědci doufají, že se jim tak podaří jedinečné srovnání s moderním člověkem.
Porovnání s lidským genetickým kódem by prý mohlo poskytnout důkaz, zda došlo ke zkřížení neandrtálců s předchůdci dnešního člověka. Genetické informace s ním měl totiž neandrtálec z více než 99 procent shodné. Času na takové "bratříčkování" podle Nature měli dost. Homo sapiens se objevil jako samostatný druh asi před 400.000 lety a neandrtálci zmizeli před 30.000 lety.
Genom také může poskytnout nové podrobnosti o tomto druhu, o jeho odlišných fyzických vlastnostech a o tom, jak se přizpůsoboval prostředí a jak se vývojově bránil nemocem.
Vědecký projekt trval tři roky a stál zhruba pět milionů eur (kolem 140 milionů korun).
Neandrtálci nejsou přímými předky moderního člověka, ale slepou vývojovou větví. Jeho podoba je z dochovaných kostí známá. Měl vystouplé lícní kosti, výrazné nadočnicové oblouky a ploché čelo.
